Jak projet severní Thajsko – pokračování

Z Chiang Mai do Chiang Rai

Jak jsem psala v prvním díle cestování po severním Thajsku, zakotvili jsem na pár dnů v Chiang Mai, druhém největším městě Thajska. Naše cesta ale měla pokračovat ještě dál na sever. Na další cestu jsme se vydali autobusem do 4 hodiny vzdáleného Chiang Rai, které bylo kdysi založené jako nejsevernější hlavní město Thajska. Jestli jsme v Chiang Mai potřebovali na překonávání vzdáleností a prozkoumání okolí skutr, zde jsem si pronajali na dva dny auto. Chtěli jsme totiž ještě víc na sever, vzdálenosti byly delší a upřímně jsem se v autě cítila bezpečněji.

Golden Triangle

Golden Triangle je název pro území asi 950 000 km2 zahrnující území Thajska, Barmy a Laosu. Celá oblast je obtížně dostupná a nechvalně proslulá operující narkomafii, a to nejen v moderní době, historie obchodování s opiem zde sahá do 14 století. V těchto místech se neprovádí žádné záchranné operace a není zde zastoupená ani policie nebo armáda. Prostě s tímto místem nechce mít nikdo nic společného. Cílovým místem přijíždějících turistů je ale bezpečné a poeticky vyhlížející městečko Suo Ruak, které leží na břehu hraniční řeky Mekong. Ta se zde slévá s thajskou řekou Ruak a Mekong zde dosahuje úctyhodné šíře. Město nabízí muzeum opia nebo projížďku po řece, což znamená výlet s hordou čínských turistů. Raději jsme se vydali lovit záběry na řeku, dát si dobrý oběd s výhledem a pak jsme se vydali na cestu po vesničkách a rýžových polích. Cestou z Golden Triangle jsme se zastavili na obrovské čajové plantáži v Doi Mae Salong, která poskytuje i komerční restauraci s výhledem na plantáže a okolí. Atmosféra tohoto místa nás natolik nadchla, že jsme se sem vypravili dokonce dvakrát a pokaždé jsme si dali skvělý dortík a samozřejmě místní čaj.

Chrámy v Chiang Rai, perly severního Thajska

Jedno, co tě na severu Thajska bouchne do očí, jsou místní chrámy. Ty se těm na jihu podobají jen zlatou výzdobou a sem tam nějakým klasickým Buddhou, ale tím to končí. Při pohledu na ně se ti vybaví drogová historie místa a o tom, že jejich stavitelé a dekoratéři byli v rauši není pochyb. Pestré barvy, božstva podobající se démonům a bláznivé zdobení mluví za vše. Typickými představiteli těchto chrámů jsou Blue Temple (Modrý chrám) a Wat Rong Khun (Dům tančícího draka), které nesmíš vynechat.

Noční život v Chiang Rai

Po zkušenostech z Bangkoku a Chiang Mai jsme i zde očekávali rušný noční život a skvělý street food. První noc jsme se vydali špatným směrem a nenašli nic, co by nás zaujalo. Kuriozitou byla návštěva restaurace, kde měli jen thajsky psaný lístek. Ničemu jsme nerozuměli, ale doufali že mají Pad Thai. Majitel přikývl a skočil nám pro jídlo do vedlejší restaurace. Druhou noc jsme se lépe připravili a dorazili jsme na tradiční noční market. Oproti jiným městům zde na stáncích převládalo oblečení a módní doplňky, takže nic moc zajímavého. Nedaleko jsme ale našli fajn místo, které tvořilo obdélníkové náměstí ze všech stran lemované stánky s jídlem a pitím. Uprostřed stoly, nad nimi křížem krážem natahané žárovky a lucerny a na začátku pak velké podium, kde vystupovala živá hudba. Příjemné místo na relax po rušném dni. Z Chiang Rai jsme se přesunuli do města Ayutthaya. Pohodlný spací vlak tam nejede, takže jsme se museli spokojit s nočním spacím autobusem. Spací proto, že má méně řad sedadel a dost prostoru si své sedadlo sklopit do téměř spací polohy, takže se několikahodinová cesta dá celkem pohodlně zvládnout.

Ayutthaya, královské město severního Thajska

Tohle místo je trochu paradoxní a přesto, že sem jezdí davy turistů na prohlídku nádherných památek, město jako takové není na turisty připravené. Davy turistů totiž jezdí na jednodenní výlety z Bangkoku, takže večerní aktivity se tu nekonají a když jsme v devět večer dorazili na noční market, jídlo již nebylo. Najít pak restauraci co ještě vaří, bylo mistrovské dílo. Něco takového se nám za celou dobu cestování po severním Thajsku nestalo. Po čtyři století byla Ayuthaya hlavním královským městem Thajska a z této doby také pochází největší památky v centru města. Jeho poloha byla strategická, protože samotné historické centrum se nachází na jakémsi poloostrově, obtékaným dvěma řekami. Což v době jeho rozkvětu musela být výhoda nejen v době horkých letních dnů, ale i jistá bezpečnost. Jaké památky si nenechat při návštěvě ujít? Wat Phara Si Sanphet je obrovský palácový komplex, jehož původní slávu a nádheru si mohou představit všichni, co předtím navštívili královský palácový komplex v Bangkoku. Ten byl postaven dle vzoru právě podle Wat Phara Si Sanphet. Stavbě dominují tři velké stúpy s ostatky králů. Wat Rarchaburana byl postaven v 15. století na počest jednoho z bratrů, kteří spolu bojovali o moc a vládu na slonech. Wat Lokaya Sutharam je socha ležícího Buddhy, má něco přes 42 metrů a výjimečná je tím, že leží pod širým nebem. Když bylo tohle místo napadeno a pleněno Barmánci, došlo k poničení svatyně a poškození sochy. Proto jsou části sochy zakrývané oranžovou látkou. Nás pobavil koloběh obětních darů v podobě umělých květin, které místní prodali, jakmile skupinky budhistických turistů odešly, prodejci je sesbírali a opět prodali dalším návštěvníkům. Chrám mnichů Wat Mahathat se nachází v centru Ayutthayi a byl sídlem nevyššího vůdce thajských mnichů. Patřil ke královskému paláci a král zde prováděl všechny důležité církevní ceremonie. Asi nejslavnějším místem a nejčetnější fotografií je hlava Buddhy obrostlá kořeny tropického stromu. Pokud si chceš zachovat přízeň Buddhy, nesmíš k ní přistoupit ve stoje, ale v podřepu, aby tvá hlava nebyla výš než ta jeho. Severní Thajsko nás okouzlilo a zhruba polovinu míst, která bychom rádi viděli jsem navštívit nestihli, takže se určitě časem vrátíme. Unikl ti první díl Jak projet severní Thajsko? Jak na individuální cestování a jak cestovat ve stylu LOW COST? Odpovědi najdeš v našem podcastu Jak na individuální low cost cestování? Máme pár tipů které se hodí.