Výsledky online průzkumu: Víme, jak se studentům učilo z domova

Co znamenalo uzavření škol a výuka na dálku během pandemie covid-19 pro české žáky a studenty? Co pro ně bylo nejtěžší, jak se s nenadálou situací vypořádali a jak hodnotí školy za krizová opatření?

Minulý měsíc jsme na toto téma provedli online průzkum mezi držiteli průkazu ISIC. Na dotazník odpovědělo víc než 1400 studentů středních a vysokých škol a my vám nyní přinášíme jeho výsledky.

Čeští studenti a distanční výuka

52 % studentů strávilo učením více času oproti standardní výuce

Komentář ISIC: Samostudium a výuka online sebrali většině studentů víc času, než kdyby chodili do školy. Potvrdilo se, že množství úkolů, které studenti dostávali, po uzavření škol výrazně narostlo.

31 % studentů si po celou dobu vzdálené výuky nedokázalo dobře zorganizovat čas na učení. 38 % studentů mělo s time-managementem problémy

Komentář ISIC: Změna režimu, ke které došlo doslova ze dne na den, se musela logicky odrazit i v tom, jak efektivně dokázali studenti nakládat se svým časem. Zkušenost z krize se ale může naopak hodit v budoucnu, ať už v dalším studiu nebo v zaměstnání.

70 % studentů zápasilo během uzavření škol s prokrastinací

  • Nejčastěji prokrastinovali na sociálních sítích (66 %), na YouTube (60 %) a sledováním streamovacích služeb (59 %)

Komentář ISIC: Bojovat s odkládáním povinností dá zabrat i bez karantény, natož při učení z domova. Odolat nové sérii seriálu na Netflixu nebo Instagram feedu je někdy nad lidské síly 🙂

Během uzavření škol studentům nejvíce chyběl kontakt se spolužáky (39 %)

Komentář ISIC: Tady se nedalo nic jiného čekat. Školu bez spolužáků si je těžké dlouhodobě představit. A 1,4 % pro školní stravování… Že by zásobování od maminek?

Pro e-learning studenti nejvíce využívali aplikaci Microsoft Teams

Komentář ISIC: Na to, že je aplikace Teams pořád celkem nová, zabodovala u škol na plné čáře.

Za to, jak si školy poradily s výukou na dálku, dostaly od studentů průměrnou známku 2-

Komentář ISIC: Not great, not terrible 🙂

Autor
Veronika Vlachová