226-222-333 9:00 - 17:00
  • cs

Zápisky z cest s ISIC: Česko, Itálie a okolí…

Letošní prázdniny jsem si opět pořádně užila a domů jsem se jezdila jen „přebalit“. Začala jsem dovolenou, kterou jsme familiárně pojmenovali Tour de Čechy. Jelikož jsme z Moravy, chtěli jsme toho v Čechách za ten týden poznat co nejvíc. Ačkoliv nám první den počasí moc nepřálo, velmi mě zaujal hrad Potštejn, kde jsem díky ISIC kartě měla poloviční vstupné. Z hradu sálala romantika dávných časů a prohlídka v dešti tomu dodávala na neobvyklosti.

Z celé dovolené jsem však nejvíc byla nadšená z Českého Švýcarska. To mi sice Švýcarsko, ve kterém jsem byla před třemi lety, moc nepřipomínalo, ale i tak bylo krásné. Měli jsme naplánovanou trasu podle knižního průvodce, který tvrdil, že to je „lehká túra, jen na 4 a půl hodiny“, tak jsme tedy po obědě vyrazili. Už po pár metrech nám došlo, že to lehká túra nebude, když jsme funěli do prudkého kopce na Mariinu vyhlídku. Jakmile jsme tam došli a zjistili, jaký máme časový skluz, rozhodli jsme se výlet zkrátit asi na jeho jednu pětinu, ale stále nás ještě čekala dlouhá štreka s dvěma dalšími vyhlídkami, na které jsme šplhali za pomoci žebříků a řetězů. Když jsme se po čtyřech hodinách vrátili úplně vyčerpaní na parkoviště, všichni jsme svorně nadávali na autora průvodce, který si zřejmě do Českého Švýcarska odskočil z nějaké osmitisícovky. Celou Tour de Čechy jsme si moc užili a vždy nás těšilo, když jsme mohli předložit ISIC a dostat nějakou tu slevu. Další dovolená, tentokrát dvoutýdenní s otcem, byla poznávačka do Itálie. Chtěli jsme objet všechna známá italská města a místa. Jak už je naším zvykem, jeli jsme jen tak na „pas blind“ se stanem a když se začalo stmívat, utábořili jsme se v nejbližším kempu, kde jsem často mívala studentskou slevu. První zastávkou naší cesty byly Benátky, které mě tak okouzlily, že bych tam jela hned znova! Když jsme večer pospíchali z náměstí San Marco, aby nám neujel poslední autobus do kempu, bylo mi smutno, že už musíme pryč. Kromě Itálie jsme navštívili další státy, ačkoliv nám přišlo, že jsme stále ve stejné zemi. Bylo to samozřejmě San Marino se svými třemi pevnostmi na vršku kopce a maličkatý Vatikán. Papež byl však zrovna v Brazílii. Více času jsme věnovali okolnímu Římu, kde jsme s celodenní jízdenkou projeli všechny známé památky. V Pompejích, kam jsem mohla díky ISICu za levnější peníz, jsme prozkoumávali zbytky města zasypaného lávou a popelem z Vesuvu, na který jsme se o den později vyškrábali. Cesta byla v tom horku náročná, ale pohled do obrovského kráteru sopky nám byl příjemným zadostiučiněním. Sranda byla, jak jsme se v Pise ptali na cestu k Šikmé věži. „Excuse me, where is Torre Pendente?“ Ještě si dopomáhám rukama a naznačuju šikmost, aby to ten mladý italský muž pochopil (co jsem se setkala během dovolené, moc Italů anglicky neumí, tak už jsem se ani nesnažila „spíkovat“). Mladík však překvapil a začal mi anglicky vysvětlovat cestu. Po větě „I can show you a map.“ jsem tátovi, který anglicky neumí, řekla: „Jé, on má i mapu!“. Oba nás vzápětí překvapila odpověď od domnělého Itala: „No jasný, já mám mapu.“ Společně jsme se zasmáli, pokecali po dlouhé době s nějakým Čechem a šli k závěrečnému bodu našeho výletu – Torre Pendente. Doma jsem řekla jen ahoj a s dalším ahoj jsem už odjížděla na Sázavafest. Skvělé kapely, parádní prostředí u rybníka, super počasí a boží doprovodný program z těch tří dnů udělaly nezapomenutelný zážitek! Díky ISICu jsem měla zlevněný lístek a ve stánku ISIC jsme si šli zaházet o pláštěnku. Mně se to povedlo a dárek jsem využila o pár dní později, když jsme při sjíždění řeky Sázavy chytli takovou bouřku, že se nedala ani kormidlovat loď! Vítr se na nás řítil ze všech stran a na hlavu nám padaly větve ze stromů. Nebe bylo hrozitánsky černé a v celém širém okolí nefungovala elektřina. Měli jsme velké štěstí, že nás ta smršť potkala asi 500 metrů před kempem, kde měli i chatky, sláva, mohli jsme se pořádně vysušit! Po 4 dnech sjíždění řeky, kde jsme dali zabrat naším rukám, jsme jeli do Tater, ať nohám není líto, že vůbec nesportují. Nakonec jsme ale byli rádi, že jsme dvakrát mohli použít lanovku, vždy za zvýhodněnou cenu s ISICem, abychom nožkám aspoň trochu ulehčili. Původně jsme v Tatrách měli strávit 7 dní, ale 5. den při sestupu z Velké Svišťovky na Zelené pleso jsem špatně došlápla, podvrtla si kotník a už jsem ležela na zemi. K autu jsme měli ještě asi 4 hodiny, ale naštěstí nám pomohli slovenští turisté, podpírali mě a nabídli nám odvoz z jejich parkoviště, které bylo o 2 hodiny blíž než naše. V popradské nemocnici mi dali škrobový obvaz a tím pro mě letošní prázdniny končí, teď se budu už jen ulívat, ale i to k prázdninám patří, no ne? Autor: Lucie Balkanská Chceš soutěžit s námi? Jak na to? Přečti si všechny důležité informace k prázdninové soutěži.

Související články

Copyright ©2018 ISIC.cz • GTS ALIVE, s.r.o.
[reklama_left]
[reklama_right]