226-222-333 9:00 - 17:00
  • cs

SOUTĚŽ: Paradoxy života na Kubě

Proč jet na Kubu? Samozřejmě kvůli čistým písečným plážím Karibiku, krásné přírodě, městům s koloniální architekturou, potápění, proslulým koktejlům nebo bouřlivému nočnímu životu… Ale nejeden cestovatel uvede jako hlavní důvod možnost poznat na vlastní kůži obyčejný život v komunistické zemi.

Země cyklistů a stopařů Na první jsme narazili už brzy poté, co jsme si se čtyřmi kamarády v Havaně půjčili auto a vyrazili na západ do oblasti Viňales. Kuba je nudle a celou jí od západu na východ prochází dálnice. Místy je docela solidní, místy rozbitá a nekvalitní, místy nedokončená. Některé mosty a dálniční sjezdy nevedou nikam a končí v poli, protože stavbu dálnice financoval v 80. letech Sovětský svaz, který se v roce 1991 rozpadl. Další věc, která člověka bije do očí, je minimální provoz na této hlavní komunikaci. Zmíněný rozpad Sovětského svazu a celého východního bloku na přelomu 80. a 90. let způsobil na Kubě obrovskou ekonomickou krizi, protože tak země ztratila obchodní partnery. Období krize se tu říká „período especial“ a příběhy z této doby jsou často hrozivé. Bída byla taková, že údajně zoufalí lidé jedli i pizzu „ochucenou“ rozpuštěným kondomem. Bydlení a jídlo – jako u maminky Nouze počátku 90. let přiměla i jinak vždy ideologicky pevného Fidela Castra povolit alespoň v malé míře soukromé podnikání. Lidé smějí za účelem zisku pronajímat jeden pokoj ve své domácnosti (tzv. casa particular) a ze svojí kuchyně si udělat soukromou restauraci. V zemi, kde je hodně věcí zakázaných, se také hodně zákazů porušuje. Nás cestovalo celkem pět, vždy jsme byli ubytovaní ve dvou pokojích, oficiálně byly ale pokoje propojené a vykazované jako jeden… Ubytování v domácnostech je nezvyklé, ale umožňuje výborně poznat život lidí zblízka. {jumi [/souteze/include.php] soutez[67]} Soutěž o tři průvodce Lonely Planet. Vyhrává každá správná pátá odpověď. Výherci budou následně kontaktováni e-mailem. Místní kuchyně Kubánská kuchyně není špatná, ale je poněkud jednotvárná. Ekonomická bída zhoršovaná sankcemi ze strany Spojených států vede i k užšímu sortimentu v obchodech a restauracích. Běžným fast-foodovým jídlem obyčejných Kubánců je pizza, na které ale bývá zpravidla jen rajský protlak a sýr a také o křupavém korpusu evropského stylu si můžete nechat jen zdát. V restauracích máte většinou na výběr cca tři druhy masa a jako přílohu dostanete rýži s fazolemi (arroz moro), případně kasavu (yuca). Státní restaurace jsou zajímavou vzpomínkou na předrevoluční časy v Československu, protože sedět v nich 15 minut, než se zjevně znuděný číšník obtěžuje vůbec přinést jídelní lístek, je zcela běžné. Obsluha se tedy nepřetrhne, ale najíst se tu přesto dá velmi dobře. To soukromé restaurace (tzv. paladares), které jsou často neoznačené a jsou součástí domácností, vaří až na výjimky ještě lépe. Lesk a bída komunismu Nabídka v obchodech je omezená. Na vlastní oči jsem viděl stát poměrně dlouhou frontu v „luxusnějším“ obchodě, kdy si z pěti lidí přede mnou tři koupili jeden (!) bonbón. Ani kubánský rum Havana si nemůže kupovat každý, alespoň ne často. Narazit můžete i na obchody, kde se prodávají potraviny na lístky a na váhu. Kubánci jsou také velkými milovníky zmrzliny a v nejproslulejším zmrzlinářství Coppelia v Havaně můžete vidět třeba i 100metrovou frontu. Fronta je ale jen pro místní, cizinci mají hned vedle vyhrazený zvláštní stánek, kde téměř žádná fronta není… Jak je to možné? Na Kubě se totiž platí dvěma měnami. Asi jste to už někde slyšeli. Tzv. peso convertible si může vyměnit turista např. za eura nebo dolary a platit s nimi v soukromých restauracích či casas particulares. Peso nacional je určeno pro místní, ale v praxi vám nic nebrání směnit si konvertibilní peso na národní měnu. V restauracích a obchodech teoreticky koupíte kvalitnější jídlo, pokud se tam platí konvertibilní měnou, ale není to vždy pravidlem. Režim panující na Kubě má i svoje výhody. Výborně tu funguje školství a zdravotnictví vynikající výsledky mají také kubánští sportovci, což je také z velké části zásluha státu. Děti jsou odmalička vedeny ke sportu. Ekonomicky je ale život na ostrově svobody katastrofou. Mobilní telefon má velmi málo lidí a volání je nesmírně drahé. Stejně tak internet, především protože by mohl šířit režimu nepřátelské smýšlení. Nejvíc je ekonomická bída vidět na silně rozšířené prostituci. Když jsem se před cestou o Kubě dočetl, že je momentálně větším centrem sexuální turistiky než Thajsko, příliš jsem tomu nevěřil. Bohužel to tak ale zřejmě je. Dost bylo Ameriky? Dalším paradoxem života na Kubě je vztah ke Spojeným státům. Amerika je nejnenáviděnější nepřítel komunistického režimu. Obyčejní lidé si ale myslí svoje. Jejich vztah k USA závisí na jejich vztahu k vlastní vládě. Pro většinu lidí jsou Spojené státy zemí zaslíbenou a tisíce z nich tam také prchají na malých bárkách po moři, což může být životu nebezpečný podnik. Úsměvné je, kolik typicky amerických věcí na Kubě uvidíte. O starých amerických autech už jsme se zmínili. Nejpopulárnějším sportem je baseball. Další oblíbenou kratochvílí, převzatou od severního souseda, je rodeo. No a hlavní památkou v centru Havany je Kapitol, stavba viditelně napodobující budovu ve Washingtonu. Průvodce Lonely Planet nakupujte online na www.isicpoint.cz se slevou 30 %. Petr Želiezko je majitel a průvodce outdoorovo-poznávací cestovky pro mladé, CK Mundo. Ta organizuje mj. letecké zájezdy do destinací jako např. Tanzanie, Madagaskar, Uzbekistán, Írán, Srí Lanka, nově také zájezd na Kostariku. www.Mundo.cz

Související články

[reklama_left]
[reklama_right]