226-222-333 9:00 - 17:00
  • cs

S Karlem Wolfem KOLEM SVĚTA

Jak vznikla myšlenka uspořádat cestovatelský festival Kolem světa? Cestovatelský festival Kolem světa vznikl spontánně z touhy několika studentů předávat cestovatelské zkušenosti dalším nadšencům cestování za exotikou a dobrodružstvím. Před několika lety jsem navštívil Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda v Prosiměřicích, kde byly krásné projekce. Jednoduchému konceptu několika cestopisných přednášek ..

od zkušených cestovatelů a fotografů jsem propadl, a tak jsme si v Praze založili malý festival, který se rok od roku zvětšoval až do dnešní podoby. Po mnoha úspěšných ročnících v Praze jsme společně s CK Livingstone založili i brněnskou podobu festivalu. Během víkendu 6.-8.11.2009 proběhne ve dvou sálech kongresového centra BVV Brno přes 30 přednášek z míst celého světa. Ve třetím sále budeme promítat outdoorové filmy MFOF. Je to unikátní akce, kde se můžete setkat s mnoha známými osobnostmi a společně sdílet nadšení z cestování za dobrodružstvím. Kdybyste měl z programu vybrat tři nejzajímavější tipy, na co návštěvníky pozvete? Vybrat jen tři zajímavé projekce je velmi obtížné a nerad bych odsunul do pozadí další skvělá témata a osobnosti. Ale osobně se velmi těším na projekci profesionálního fotografa Vladislava Jirouška (pátek 6.11. od 18h), který je bývalým ředitelem jihlavské ZOO. Představí největší krásy Nového Zélandu od tropické přírody k ledovcům. V sobotu 7.11. vystoupí v 15h Jan Dungel se svou přednáškou „Po krk v pralese Amazonie“, která popisuje pátrání expedice po propojení dvou velkých řek – Amazonky a Orinoka. Zoolog a profesionální malíř představí divokou Amazonii ve své nejčistší podobě okořeněné nástrahami džungle. Do třetice bych rád zmínil zakladatele magazínu Koktejl Josefa Formánka, který bude ve své premiéře hovořit o šamanech, jejich vidění světa a též o tom, jak mu tropický deštný prales na mentawaiském ostrově Siberut, ležícím západně od Sumatry v Indickém oceánu, změnil život. Nezapomeňme však ještě zmínit i projekci Michala Jona a Lucie Kovaříkové o Patagonii, Mystický Kailás Rudolfa Švaříčka, Galapágy Miroslava Šebely a nebo S plachetnicí k Antarktidě od Karla Wolfa. Vaše poslední velká expedice mířila do Antarktidy… V únoru letošního roku jsem se vydal do Ohňové země odkud jsem plul přes Drakeův průliv k antarktickým ostrovům. Při naší cestě jsme se dostali až do Weddelova moře, kde před téměř sty lety ztroskotal dobrodruh a cestovatel Ernest Shackleton. My jsme však po třech týdnech plavby mezi krami na historické plachetnici napnuli plachty a vyrazili směrem k Jižní Africe se zastávkou na fantastickém ostrově Jižní Georgia. Pohlédnout do očí stotisícovému hejnu tučňáků královských je nezapomenutelným zážitkem. Byli jsme svědky soubojů mohutných rypoušů sloních a nebo jen hravému pošťuchování lachtaních mláďat. Teprve na konci cesty v Kapském Městě jsem si uvědomil, že tato dvouměsíční plavba byla dokonalou kombinací pravého dobrodružství a nespoutané přírody. Procestoval jste Asii, Jižní a Střední Ameriku, Afriku a nyní i Antarktidu – předpokládám, že vás už jen tak něco nerozhodí – přesto – co patří mezi vaše nejsilnější a nejadrenalinovější zážitky? Adrenalin na cestách příliš nevyhledávám, ten většinou přichází sám a bez ohlášení. Nejhorší chvíli jsem zažil před léty v Bolívii, když jsem sjížděl v přeplněném autobusu z náhorní plošiny Altiplano do amazonské nížiny. Tehdy místní cesta, která se zařezávala do kolmých andských skal, byla široká ani ne 4 metry a jezdily po ní nákladní automobily a autobusy v obou směrech. Pro míjení vozidel byly na štěrkové cestě vystavěny předjížděcí kapsy, kam se vešel autobus jen tak tak. Po vyklonění z okénka jsem měl pod sebou dvousetmetrový sráz, na jehož dně jsem mnohokrát viděl rezivé zbytky pokroucených autobusů a náklaďáků. Ale cesta zpět již nebyla možná. Z Amazonie jsem stejnou cestu zpět již neabsolvoval. Na náhorní plošinu jsem odletěl letadlem. Ovšem následující den jsem se z novin dozvěděl, že poslední deštivou noc opět spadl ze srázu další autobus se 40 cestujícími. Asi nade mnou stojí anděl strážný. Jsem mu vděčný. Většina těch, kteří klimbají před blikajícími televizními obrazovkami, vás asi nepochopí – co vás žene na mnohdy dosti dobrodružné cesty? Vždy je to pocit svobody a touha za poznáním jiné kultury a přírody. Fotografování a filmování na cestách je pro mě také způsobem, jak své získané zkušenosti mohu předat dalším lidem, kteří třeba nemají tu možnost se vydat za hranice všedních dnů. Jsem také neustále nucen srovnávat jiné země s Českou republikou. A čím více cestuji, tím více se utvrzuji v mém přesvědčení, že naše země je tím nejkrásnějším místem na zemi. Vždy se moc rád vracím do své rodné země. Na co všechno se dá při cestování zvyknout a co ještě i dnes po statisících procestovaných kilometrů těžko zvládáte? Zvyknout se dá na mnoho věcí, např. horší ubytování a nebo na špatné silnice a kodrcavou dopravu. Na co se však zvyknout nedá je lidská hloupost, neomalenost a hulvátství. S tím se na cestách nerad setkávám. Tohle je možná trochu blondie otázka, ale vždycky první co se mi při zmínce o pólech vybaví, je v současnosti módní téma globálního oteplování. Vy jste na jednom byl, opravdu to všechno taje tak rychle? Na pólu jsem sice nebyl, ale z pohledu Evropana jsem byl určitě relativně blízko. Tání ledu se může vztáhnout jedině k nějakému časovému údaji. Já jsem byl jen v těsné blízkosti Antarktidy. Plavil jsem se mezi mnoha malými ostrůvky a na hladině plulo velké množství ker. Zda-li však je toto tání a lámání ledovců způsobeno aktuální změnou podnebí nemohu z postu cestovatele, který zde strávil jen několik dní, komentovat. Na to je třeba dlouhodobého sledování a srovnávání s minulými roky. Více na www.kolemsveta.cz

Související články

[reklama_left]
[reklama_right]