226-222-333 9:00 - 17:00
  • cs

Pohřeb prolitý krví + SOUTĚŽ

Nedá se říci, že bych patřil ke skupině lidí, kteří rádi navštěvují smuteční pohřební obřady. Jenže mít možnost zúčastnit se a vidět pravý torajský pohřeb, jeho monstrózní obřad, trvající několik dní a s ním spojené rituály, které patří k vyhlášeným nejen v Indonésii na ostrově Sulawesi, ale snad na celém světě, se prostě pouhým mávnutím ruky přejít nedá.

Na ostrov ve tvaru chobotnice jsme jeli v období dešťů a také v čase, kdy se pohřby nekonají. Ani jedno z uvedeného se ovšem nenaplnilo. Nejenže, jsme nezmokli, ale viděli i pohřby a to hned tři a nestalo se, že neposlušný nebožtík, který si dovolil odejít na onen svět nyní, si bude muset v rakvi nějaký ten měsíc či rok počkat, aby rodina nastřádala peníze. Základním kamenem toradžské kultury jsou pompézní pohřební slavnosti, Rambu Solo, protože pohřeb v životě Torajů je tou největší událostí, na který si člověk začíná střádat peníze od doby, kdy je začne vydělávat. Jelikož pohřeb není ostrovany považován, za smutnou událost, jsou na něm vítání i turisté, což má v konečném efektu, daleko vyšší prestiž. Je krátce po deváté hodině dopoledne a už nyní je neskutečné vedro. Oděni do černého, jak se sluší a patří, jedeme na pohřeb sedmdesátiletému muži, který zemřel před měsícem. Jelikož se v těchto končinách stalo nepsaným pravidlem, že účast turistů s sebou přináší vyšší punc oné události, přinesou turisté také dárek v podobě lepšího kartonu cigaret. Tradici jsme porušit nemohli a v přepočtu nás takto neodmyslitelná „pohřební“ vstupenka vyšla padesát korun na osobu. Od hlavní silnice, kde stojí řada nákladních aut větších i středních velikostí, skládají muži svázána prasata. Počítat je nemá smysl, říká nám náš průvodce, jelikož přesné číslo se snadno dozvíme v průběhu obřadu. První setkání je s vdovou, která nás vítá a ukazuje, kde se máme usadit, abychom dostali občerstvení. Pohřební obřad je již v plném proudu a odehrává se na velikém prostranství, kde jsou postaveny pavilony a tribuny z bambusu, obtaženy červenou látkou, znamenající, že nebožtík je mužského pohlaví. Bílá patří ženám. Ceremonií organizuje obřadník tomadalu, který nejenže vítá příchozí hosty, ale čte i životopis zesnulého. Po malém občerstvení, je nám přiděleno místo v dřevěném přístřešku s pořadovým číslem 49, kde se sedí na zemi, a v průběhu celé akce se o vás starají hostesky. Takovýchto míst je zde vystavěno šedesát a čísla jsou přidělena od nejnižšího, pro nejbližší rodinu, podle kast, společenské důležitosti až po hosty, kteří přijeli náhodou. Nedaleko je umístěná rakev s nebožtíkem a jen o kousek dál se zabíjí jedno prase za druhým. Je zajímavé, že do doby, než bude zapíchnuto první prase, byl nebožtík považován nikoli za mrtvého, ale za nemocného. Denně mu bylo podáváno čerstvé jídlo a pití a všichni se o něj pečlivě starali.Jedno píchnutí, krátké kviknutí a krev se rozlévá po zemi a „nemocný“ umírá. Masakr, se vším všudy. Dva muži prasata opálením zbavují chlupů a další tři je sekyrami porcují a dávají do kotle s vařící vodou. Čistota a hygiena se tu moc nenosí. Porcování se provádí na zemi, na které leží pouze palmové listí, nebo je podlaha z bambusu. Tekoucí voda vidět není, pouze ta, která vře v kotli. V bambusovém přístřešku s pořadovým číslem čtyři, který má veliký baldachýn, je rušno nejvíce, jelikož se v něm střídají skupiny nejbližší rodiny, které obsluhuje více jak padesát hostesek a dvacítka hostesů. Vítají je i malé dívenky v Torajských krojích, které jsou pečlivě nalíčené a vypadají jako panenky. Je to nepředstavitelné divadlo, které má ovšem svá přesná pravidla. Hostesky příchozí usadí a po krátkém čase, kdy se občerství, zase vyprovodí. Producíruje se zde procesí lidí, někteří zpívají, jiní se modlí. Uprostřed mezi tribunami se řadí pohřební průvod. V čele půjde starý ceremoniář a za ním černě odění tanečníci. Jejich počet není menší, než padesát. Jdou na veliké prostranství, chytají se za ruce a vytváří kruh. Za monotónní písně se dávají do tance. Uprostřed kruhu leží tři prasata a počet tanečníků se navyšuje nejen o další muže, ale i ženy.Tomaladu stále vítá hosty, kteří se stále sjíždějí ze všech koutů indonéského souostroví. Vítání jsou i hosté z Austrálie a Nového Zélandu. Už pouze vidět tu pestrou směsicí lidských tváří je něco nepopsatelného. U stromů jsou uvázání vodní buvoli, kteří umí nahnat pěknou hrůzu. Kde se podívám, všude leží kvičící prasata přikrytá, buď velikou lepenkou, nebo listím z palmy. Jsou váhy malé, střední, ale i více jak jeden a půl metráků. Po dvou hodinách pohřební ceremonií opouštíme a další hosté stále přichází. Za celou dobu jsme neviděli nikoho truchlit, nebyly zde žádné plačky a nikomu neukápla jediná slza. Dnes bylo zabito sto dvacet prasat a zítra se číslo navýší o další stovku. Vodních buvolů padlo dvacet a stejné to bude zítra. Program velké změny nedozná, jen přibude krve z poražených zvířat, která už kdysi, dala tomuto ostrovu přívlastek krvavý.Uvažovat zda více jak tisícovka přítomných všechno sní, není na pořadu dne. Co nesníš, dostaneš v úhledném balíčku svázané ratanem domů. Další přebytky se věnují obci, která maso prodá a za získané peníze se postaví kus silnice, případně opraví škola. Text a foto: František Mamula Soutěž o 3 průvodce Lonely Planet dle vlastního výběru. Soutěžit můžeš od 9. 5. do 9. 6. 2012. Výherce bude kontaktován e-mailem, aby si vybral svého průvodce. Cestovatelský portál www.Hedvabnastezka.cz je nejsledovanější web pro cestovatele. Najdeš na něm on-line průvodce všemi zeměmi světa, 3.100 cestopisů, fotografie, živé diskuse, rubriky „pojeď se mnou“, „svez mě“, bazar a spoustu dalšího. ISIC TIP: Průvodce Lonely Planet se slevou 25 % nakupuj on-line na www.isicpoint.cz.

Související články

[reklama_left]
[reklama_right]